Každá akce, potažmo závod začíná přípravou. Pro nás to začalo někdy v polovině srpna, kdy jsme se rozhodli, že konečně „popojedeme“ se stožárem anténou a doděláme to. Myšlenka hezká, ale …

Takže ta příprava:

Dát anténu můžeme, avšak bylo by třeba ji repasovat. Rozebrat, vyčistit kontaktní místa, smontovat. Fajn. A víte o tom, že na stožáru je poškozený řetěz a nejde vysunout?? CO?? Takže úkoly jsou jasné. Objednat a vyměnit řetěz, plus práce na anténě. A vzájemně sladit volný čas na práci.

Vše se povedlo. Řetěz se dal nový včas. Anténu jsme finálně smontovali a umístili na stožár na poslední chvíli, reálně 6 hodin před začátkem závodu (resp. v 8 hodin večer). Bohužel to nestačilo… Za tmy jsme nebyli schopni ve výšce 6 metrů nad zemí tribander naladit. Bereme to jako úkol v nejbližší době.

Ale zato Míra s Karlem dokázali s čelovkami natahat drátové dipoly a tím zajistit začátek závodu. Já mezitím řešil počítače, rádia, SW, HW. Kdo to nezná, neví. Je to mnoho kabelů, mnoho propojek, vše má své logické místo, nic se nesmí křížit, nic se nesmí v posloupnosti vracet. O to zajímavější to bylo ve skutečnosti. Dle podmínek závodu můžeme jet na dvě radia = mít dvě pracoviště, takže dvojnásob logistiky. Povedlo se, testujeme. Nic nevrčí, nic nepadá. Hurááá.

Do okamžiku, kdy zcela bezdůvodně zamrzne monitor, pak celé jedno PC. Co teď? Restart? Většinou to pomůže. Nooo, mám ne. Místo bootování se ozvalo zrádné pípaní a my pochopili, že to nebude jen tak. Do začátku závodu 2 hodiny a pc, které nezapne ani BIOS. Rychlá logická diagnostika spočívající v otevření PC a postupném odpojování komponentů. Prostě známý systém „pokus - omyl“. Při několikátém ověřování pravosti tohoto postupu naštěstí přišel očekávaný výsledek, totiž „pokus- úspěch“. Umřela RAMka. Pro nás asi to nejmenší zlo. Pár jsme jich vyndali, pár nechali a PC naběhlo. UFF. A v podstatě tím byl problémům konec a pak už vše fungovalo, jak mělo.

A závod:

Takže jsme byli Kája, Míra a já. Lehce po půlnoci přijíždí Bohdan, přivítání a začínáme. Pinknu tam dvě, tři spojení a jdu spát. Je to na klucích. Ráno, za světla, pak stavíme CP6 na 6 metrový stožár a zprovozňujeme druhé, násobičové pracoviště. Rádia fungují, je to super. Kája musí odjet a my se střídáme u rádií. Spojení příjemně přibývají a závod vypadá nadějně. Malá „komlikace“ se objevila v sobotu odpoledne, kdy po vzájemné dohodě a pochopení Bohdan odjíždí navštívit část své rodiny. „Když nedostanu pivo, přijedu ještě večer. Když tak ráno.“ No, přijel v neděli večer, ale zato...ale nepředbíhejme. HI.

Zůstali jsme s Mírou sami dva na dvě pracoviště. A střídali se způsobem, že po určité době jsme si vyměnili místa u rádii a „jeli dál“. HI. Noc jsme vykryli stylem - Míra do půlnoci, já od půlnoci a tak nějak to zkoušeli zároveň na obou radiích souběžně. Pro jednoho docela hoňka. Takže spíš jen to jedno, hlavní rádio a sem tam...

A najednou je tu neděle odpoledne a my musíme zabalit CP6 a tím i druhé pracoviště. Napájecí koax je Mírovo a ten již musí odjíždět. Má ještě cestou domů jinou povinnost a ráno vstává do práce. V logu je cca 650 spojení, už to je krásný. Vrací se Bohdan. Ano, těch piv bylo víc a zbytkový alkohol je zmetek, tak radši v klidu. Souhlasíme. Zkontroluje stav „kolik toho máme“ a ihned si sedá k rádiu s vizí, že těch 800 QSO prostě dáme. A taky 500 000 bodů. A že zůstává až do konce. Obrovský bonus. Sedím s ním u druhého, již vypnutého radia a dělám mu aspoň společnost. Přeci jenom je již neděle večer a víkendová aktivita je znát. V podstatě mám „vypnuto“, jen tak trochu tlacháme. Také rozpaluji gril a opékám večeři, jíst musíme .HI. Ve 22.00 se Bohdan zvedá se slovy, tady to máš, já jdu spát. V logu opravdu osmistovka, ale do půl mega ještě trochu schází. Bodovou metu s přehledem dodělávám na pásmu 7 mega, kolem půlnoci přelaďuji na 80 metrů a dělám vše, co ještě nemáme. Občas nějakou krátkou výzvu, v jednu už máme všechny stanice v deníku, vracím se na 7. Joj,tam to žije. Mnoho nových stanic, mnoho Dxů, super. Spojení přibývají, čas někam utíká a najednou, kde se vzalo… 02.00, konec závodu. Kouknu na statistickou tabulku a zírám. 901 QSO a přes 560 00 bodů. Nějak v té unavě nechápu, kde se to tam vzalo, ale je to velmi milé. Zálohujeme deník, vypínáme zařízení a počítače a jdeme do spacáků.

Bohdan ráno raníčko vstává, aby se relativně včas dostal do Prahy, do práce. Je to ta lepší varianta, než teď někam přejíždět a stejně by toho moc nenaspal. Já vstávám také relativně včas, čeká mě ještě veškeré uklízení. Sundat a uklidit drátové dipoly, smotat mnoho kotev, zazimovat stožár, uklidit věci po CP6, rozpojit a sbalit veškerou techniku. No, k obědu jsem měl hotovo, auto naložené. Rozloučení s domácími, cesta domů.

Tento závod nám ukázal další možnosti. Já moc děkuji všem za účast, spolupráci a všem protistanicím za QSO. Byla to velmi vydařená víkendová akce a těším se na další. A výsledek? Radost, pocit uspokojení, naplnění je obrovský, a netrpělivě čekáme na předběžné výsledky.

Krásný den a zase příště 73! Pavel

PS: ..a už to víme, předběžně jsme 2. v republice, 12. z 19 v Evropě a 19. ze 33 ve světě.

https://cqwwrtty.com/