Na pozvání Pavla (Šuplíka OK1UGE) jsem se po dlouhé, dlouhé a ještě několikrát dlouhé, době zúčastnil radioamatérských závodů. Jeli jsme do Kosmáčova u Klatov, kde bydlí další dlouholetý radioamatér Karel, od něhož jsme vysílali… Omlouvám se, že všechny kluky nejmenuju. Jménem si pamatuju Bodana, navíc tam byla jedna kolegyně z práce z tramvají. Žel u ostatních lidiček si sice tváře pamatuju, ale jinak jsem se jmény doslova nahranej…. Omlouvám se.

Kdysi jsme volávali ze starého vyřazeného přívěsu, jejž měl předchozí majitel jako stánek na vaření občerstvení, který se vyvážel na kopec nad vsí, odkud se vysílalo. V dnešní době jsou v sadu majitele dvě nástavby z auta, takové jako se v nich vozí dejme tomu pečivo, jsou rozhodně mnohem větší než původní přívěs a mnohem komfortnější. Elektřina je tažena trvale na rozdíl od minulosti, kdy jsme tahávali několik klubek kabelu. Dokonce i internet je přístupen pomocí optického kabelu. Teda kluci, za tu dobu, co jsem nebyl, jste sakra zamakali a pokročili. Klobouk dolů. U sadu tři antény, dvě postavené horizontálně a třetí vertikálně. Teda když jsme přijeli, byly tu usazené antény dvě, ta nejdůležitější totiž čekala na ladění a usazení po opravě rotátoru, kterou jsme prováděli v sobotu. Dá se říci, že na to padl celý den, tedy ono by to bylo dozajista dřív, jenže nevím, z jakého důvodu počasí nemá radioamatéry v lásce (potfora jedna) nebo je alespoň pořád zkouší… Skoro celou sobotu totiž bylo počasí, jako na apríla, chvilku pršelo jako z konve a za chvíli svítilo sluníčko a obloha byla jak ze šmolky (ale vždy jen na pár minut).

Co se týče samotného vysílání: Ono to bylo vše vlastně úplně jinak, než co si z minulosti pamatuju. Teda aby ne, když dříve jsme seděli u vysílačky, lovili signál (to se vlastně moc nezměnilo) a pokud jsme rozluštili stanici, se kterou jsme ještě neměli provedené spojení, vzali do ruky mikrofon a hulákali jsme v naději, že nás protistrana uslyší. To probíhalo na tzv. dvoumetru provozem SSB. Signál byl kvůli modulaci poněkud zkreslen, takže jsem měl pocit, že zvuk jde z hrnce či sudu. Teď závody probíhaly na principu dálnopisu, takže o kódování a dekódování se staral počítač. Na obrazovce byl v okénku tzv. vodopád, na kterém byly různé stanice viditelné jako proužky stékající obrazovkou shora dolů. Když jsme na signál klikli, aby proužky byly mezi značkami myši, stanice se automaticky naladila na označenou frekvenci krátkých vln. Pak už bylo třeba počkat, až alespoň v jednom ze tří okének dekodérů vyskočil text a ve správnou dobu zaklíčovat s odpovědí….

Takže svým způsobem úplně jiná zkušenost. Ticho a pohoda. Navíc díky užité frekvenci, jak jsem už dříve napsal, krátkým vlnám, bylo možno se dovolat doslova po celém světě. Když vezmu, s jakým výkonem jsme vysílali, někde kolem sta wattů, ať mi někdo řekne, že sto wattovou žárovkou dosvítí na druhý konec světa? Zkrátka za tu omezenou dobu, 530 spojení, kterou v neděli večer Pavel dorazil na celkový počet 670. Krásná spojení do obou Amerik, Asie, dokonce i Austrálie… Neskutečné. Pavle, díky stálo to za to, když se mi někdy příště povede, rád se opět zúčastním.

Pepa